Insulae a medianum

Insulae

Jedním ze základních pilířů římské architektury byla stavba velkých městských domů, zvaných insulae (lat. ostrov), které se uplatnily především ve velkých městech Řím, Ostia, Itálica a Mérida (Španělsko) nebo Coimbra (Portugalsko), jejichž výstavba se plně rozvinula za principátu (obr. 1).

S přibývajícím počtem lidí (1 600 000 obyvatel v Římě a přibližně 50 000 v přístavní Ostii přibližně v roce 100 n. l.), se ve výstavbě pro obyčejné lidi upouštělo od atriových a pristylových typů domů z důvodů úspory místa. Domy musely jít do výšky a stavebníci (fabri tignuarii) se rychle naučili stavět 4 až 5 patrové budovy, někdy se vyskytly až 8 patrové, ale výška byla záhy regulovaná, takže se za císařů Nerona a Traiana ustálila nejvýše do 17 m (7 římských stop) (obr. 2).

Ubytování sloužilo pro méně majetné vrstvy a cenově byly odstupňovány od nejdražších v nižších patrech, po nejlevnější pod střechou a to zejména z důvodu možnosti uniknout z hořícího domu, což bylo v té době častým jevem (obr. 3) a obyčejně dlouhé trasy pro získání vody. Mnohdy měly tyto velké insulae, zvláště v Ostii, vnitřní dvory, které měly větší možnost prosvětlit byty a k horním patrům vedly samostatná venkovní schodiště z ulice a někdy i ze dvorů (obr. 4 a 4a).  Celá insula prakticky vždy obsahovala několik budov, buď postavených zády k sobě nebo jenom vedle sebe, celkově do čtverce, či obdélníku. Celkové rozměry zabíraly plochu průměrně  40 x 60m. V insulae nabízely svým obyvatelům interní infrastrukturu obsahující jídelny, bary, obchody (obr. 5) a to především v přízemí a nižších patrech. Méně budov disponovalo vodovodními trubkami až do vyšších pater a někde byl k dispozici i sanitárním systémem, napojeným na městský odpadní systém (obr. 6), většinou se však odpady vylévaly do kanalizace na ulici nebo do žump. V Ostii například nebyly žumpy vzhledem k vysoké úrovni spodní vody.

Důležitý architektonický prvek byly balkóny (ne však skutečné), jejichž oblouky držely široká úzký pás ze dřeva nebo z travertinu, po kterém se dalo chodit a umožnil lépe zvládat požáry v horních patrech. (obr. 7 Dianin Dům a jeho rekonstrukce 7a). Seutonius říká o císaři Neronovi:

„…excogavit…ut ante insulas ac domus porticus essent, de quarum solariis incendia arcerentur“

…..aby před domovními bloky i budovami byly sloupořadí, z jejichž teras by se daly zvládat požáry“, což potvrzuje Tacitus (Ann. XV, 43), pouze nezmiňuje budovy (domus)……..“additisque porticibus quae frontem insularum protegerent“.

Oba spisovatelé poznamenávají, že portiky a terasy slíbil vystavět na svoje náklady.

Za císařství již v případě požáru plnily funkci hasičů vigilové (vigiles – viz samostatný článek). Rovněž odstup od dalších budov byl stanoven nařízeními císařů Nerona, Traiana i pozdějšími edikty. Při požárech byli často přítomni a také se aktivně podíleli na hašení i stavitelé, collegium fabri tignarii (nebo také fabri tignuarii).

Jednotlivé byty, či spíše místnosti v insulae se nazývaly cenacula; v mnoha insulích v Římě byly jednotlivé místnosti malé a tmavé ( jak uvádí Juvenalis) s mizernou možností hygieny, v Ostii byly některé byty v insulae překvapivě prostorné a díky vnitřním dvorům světlé, od 30 do 300m², což potvrzuje i Augustin Aurelianus ve svém Vyznání (Hlava X):

„ …., že jsme ona a já zůstali zůstali sami opřeni o okno, z něhož bylo viděti do zahrady našeho domu.“

Dost možná se jednalo o dům typu medianum. Viz níže.

Přízemí směrem do ulic vyplňovaly obchody, které měly vzadu svůj mezanin, který sloužil jako soukromý prostor obchodníka nebo řemeslníka, který zde měl svůj příbytek. V Římě bylo na přelomu 3 a 4. stol. n. l. 42 000 – 46 000 insulí, oproti tomu pouze 1 790 budov typu domus pro velmi majetné obyvatele.

 Medianum

Zvláštní architektonický typ ubytování z doby císařství byly domy zvané medianum. Domy medianum představují jakýsi mezistupeň mezi atriovými a nájemními domy, byly obývány buď svými majiteli nebo nájemníky (obr. 8). Oproti atriovým domům se jedná o jednodušší stavby určené pro jednu nebo i více rodin. A ač dosahovaly jejich insulae 4 až 5 pater, většinou však byly lépe vybavené, než insulae určené pro nejchudší vrstvy. Domy měly obdélníkový půdorys , jejich hlavním interiérovým rysem bylo asymetrické umístění místností. Hlavní podélná místnost, která sloužila jako jídelna, měla většinou více oken vedoucích do dvora. Tato místnost se nazývala medianum a dala tomuto typu domu jméno. Po obou stranách se nacházely další dvě reprezentativní místnosti, exedrae, které korespondují s obvyklým pojmem tablinum v honosnějších domech.Ve většině domů chyběla kuchyň, domy byly vícepatrové, schodiště se zpravidla nacházelo uvnitř domu, přístup do horního patra mohl však být i z ulice. Podobně jako atriové domy, byly domy medianum zdobeny malbami a mozaikami (obr. 9). Svou dispozicí se jednalo o velmi moderní formu architektury.

Existovaly i domy medianum, které byly vyloženě zaměřené na co nejnižší stavební náklady, kde i vybavení konvenovalo s jednoduchostí stavby. V Ostii stavbu tohoto druhu reprezentují domy Casette Tipo (obr. 10) které díky zrcadlovému provedení ušetřily i na projekčních pracích. Jako jedny z mála domů medianum však mají kuchyně a záchody.

Samostatný článek bude věnován luxusnějšímu stylu bydlení.

Foto:

Hlinovský 2, 4, 7, 8, 9,

Saskia Stevens : 6, 10

Rekonstrukce : Jiří Lode 3

web : 1, 5

Zdroje:

G.S. Aldrete: Daily Life in the Roman City, 2008

Russel Meiggs: Roman Ostia, 1997

www.ostia-antica.org

G. Seutonius: Životopisy dvanácti císařů, 1998

G. Hermansen: Aspects of Roman City Life, 1982

P. Hlinovský, V. Drbal: Ostia, přístav antického Říma, 2018

J. T. Bakker: Living and Working with the Gods, 1994

Read, G. F. and Vickridge: Sewers, Rehabilitation and New Construction

Saskia Stevens: Reconstructing the Garden Houses at Ostia. Exploring water supply and building height. BABESCH 80 (2005) pp. 113-123.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *