Damnatio memoriae, zatracení (odsouzení) památky

Sama latinská fráze je moderní pojem a znamenala, že osoba byla vyjmuta z oficiálních zdrojů. Po úmrtí osob považovaných senátem za nepřátele státu mohla následovat opatření k vymazání paměti na tyto osoby (obr. 1). Možností, jakým způsobem osobu odsoudit, byla celá řada (Tacitus Ann. 3.17.8.-18.1): odstranění nápisů jeho jména , vymazání z dokumentů (fasti), zákaz rodině používat mužské jméno praemnomen (Livius 6.20.14), odstranění obrazů a soch, či mincí (Sejanus – obr. 2, Valeria Messalina, atd.), zobrazení osob mohlo být penalizováno (L. Appuleius Saturninus). Nepřímým potrestáním lze považovat i částečné přepisování historie.

Některé způsoby byly uplatněny již za republiky, za císařství senát po smrti císaře rozvážil, zda vládce byl hoden stát se bohem nebo zda byl nepřítelem státu, v tomto případě byl vládce oficiálně odsouzen a jeho jméno vymazáno z nápisů (abolitio nominis). Jeho portréty byly mnohdy zničeny. Je nesporné, že rozhodnutí senátu v převážné míře podporovali císaři, kteří byli následníky zemřelých imperátorů a jejich manželek (obr. 3 a 3a – Damnatio a Apoteóza). V případě zbožštění pak byli v titulatuře svých nástupců označováni jako božští (divi). Obě praxe, zbožštění (deificatio), apoteóza a zatracení (damnatio memoriae), byly opuštěny v době, kdy se křesťanství stalo jediným, státem uznávaným, náboženstvím.

Několika panovníků nebylo oficiálně zatraceno, nicméně praktiky vztahující se k tomuto odsouzení byly prováděny. Jiní byli zpočátku senátem odsouzeni, později však došlo ke zrušení rozhodnutí, většinou na základě rozhodnutí následujícího císaře. Známý je případ císaře Galliena, skvělého panovníka, který měl velmi chladné vztahy se senátem a proto ihned po jeho smrti bylo na několika místech severní Afriky a Hispánie jeho jméno vymazáno (obr. 4). Osoba, kterou postihlo odsouzení, nemusela být nutně císařem nebo jeho manželkou, k aktu mohlo dojít i u prominentních politiků, jako v případě V. Nicomacha Flaviana, senátora a podporovatele vzdorocísaře Eugenia (obr. 5), (nicméně právě u tohoto významného tradicionalisty je pozoruhodné, že na počátku 30. let 5. stol. n. l. byl posmrtně rehabilitován). Dalším podobným příkladem je osoba Gaia Fulvia Plautiana, prefekta prétoriánů (praefectus praetorio), jenž byl tchánem císaře Caracally, císař si vzal za ženu jeho dceru Fulvii Plautillu. Celá rodina byla zapletena do mocenských sporů v císařské rodině. Plautianus byl popraven a jeho jméno bylo odstraněno ze všech nápisů (damnatio memoriae). Jedna z mála zůstala (obr. 6).

Smrt císaře Domitiana nechávala lid klidným, želeli ji vojáci a jásali senátoři. Suetonius (Domitian, 23) zaznamenal po smrti císaře Domitiana, že:

  .., senátoři se radovali tak nesmírně, ……Také dali přinést hned žebříky, strhnout před celým shromážděním medailóny s jeho podobiznami a na místě je o zem rozbít, posléze vyškrabat jeho jméno na nápisech a vyhladit všechnu památku na něho”.

Plinius mladší říká o zničení soch Domitiana: ” Jak úžasné to bylo, rozbít ty arogantní tváře, zvednout proti nim meče, rozbíjet je našimi sekyrami, jako by naše rány následovaly krev a bolest”. (obr. 7)

Jedna z nejznámějších osob, na kterou bylo vyhlášeno odsouzení je Geta, syn Septimia Severa, jehož dal zabít jeho bratr Caracalla (který ovšem dopadl po smrti stejně). Jeho sochu nechal pravděpodobně Caracalla a senát odstranit z vítězného oblouku Septimia Severa a také z jiných památek (obr. 8 a 9).

Nápis z Phillipi v Řecku (obr. 10)

IMP∙VESPASIANo AVG∙ P ∙ P IMP ∙TITO ∙CAESARI ∙AVG [[Domitianus]]CAESAri AVG ∙F ∙ EX ∙ VECTIGALIBVS ∙ PVB ∙ D ∙D:

Císaři Vespasianu Augustovi, otci vlasti, císaři Titovi, císaři (Domitianovi – vymazáno), synové Augusta, mimo veřejné náklady dekretem decurionů.

Nápis z podstavce sochy Marka Diadumeniana v Ostii (obr. 11):  [[Opellius]] Antoninus [[Diadumenianus]], syn císaře M. Opellia Severa Macrina. Jména Opellius a Diadumenianus jsou vymazána, spolu s otcem byli odsouzeni k zapomnění. Práce na odstranění nebyla provedena zcela stoprocentně. Jméno Opellio je stále ještě, i když stěží, rozpoznatelné.

Nápis na oltáři (obr. 12) na kterém je vymazáno jméno císaře Caracally (Legio VI Ferrata Antoniniana)

Zdroje:

Oxford Classical Dictionary

Livius, Cultuur, geschiedenis en literatuur

Varner E. R.: Monumenta Graeca et Romana: Mutilation and transformation, damnatio memoriae

Hlinovský P.: Ostia, průvodce archeologickou lokalitou

Calza Q: Plautus Hortensianus

Bednaříková J.: Attila, Hunové, Řím a Evropa

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *