TRES MILITIAE pro jezdecký stav

(tři stupně vojenských hodností ) a následná služba v civilní administrativě

Vojenská služba umožňovala jezdcům dosahovat později postů státních zástupců a velení velkých prefektur. Veřejná služba se označovala jako equites equo publico, což byla vojenská verze civilního cursus honorum; cursus honorum equites se vytvářelo postupně. Před vládou císaře Claudia mohli zastávat jezdci dvě vyšší vojenská místa:

  • tribunus militum angusticlavius *
  • praefectus alae.

Za císaře Claudia (41-54 n. l.) byla vojenská služba organizována v systému tresmilitiae. Jezdec, equites velel pomocným jednotkám (auxilia) – nejprve kohorta

  • praefectus cohortis, která měla 500 (quingenaria) pěších vojáků nebo jízdní jednotce (praefectus alae), která měla 500 jezdců. Na konci této služby se jezdci připojili k velení legie, aby sloužili jako vojenští tribuni.
  • tribunus angusticlavii.
  • praefectus alae

Za císaře Nerona (54-68 n. l.) byly tres militae nastaveny následovně:

  • praefectus cohortis
  • tribunus angusticlavii
  • praefectus equitum

Za císaře Traiana (98-117 n. l., někdy se uvádí za Hadriana 117-138 n. l.), který hrál hlavní roli při vytváření pravidelné kariérního řádu pro jezdce, byl žebříček podobný, pouze byl přidán čtvrtý stupeň:

  • praefectus cohortis quinqenaria (jedna z přibližně 150 jednotek auxilií tvořených vždy 500 muži)
  • tribunus angusticlavius  (každá legie měla pět tribunů angusticlavius), alternativní místo bylo tribunus auxiliari s cohortis miliaria (jeden z 30 oddílů po 1 000 mužích)
  • praefectus alae (jeden ze 70 jezdeckých jednotek po 500 mužích)
  • Ve výjimečných případech byla k dispozici hodnost praefectus alae, ale s 1 000 mužů

Ve většině případů, pokud se důstojník dožil posledního, třetího stupně, mohl nastoupit do císařských nebo státních služeb, většinou jako prokurátor. Hubert Devijver vytvořil žebříček jezdeckých hodností, který byl pravidlem v polovině 2. stol. n. l..

Militia I: praefectus cohortis quingenariae / tribunus cohortis voluntariorum – asi300 míst

Militia II: tribunus militum legionis augusticlavius / tribunus cohortis milliariae – asi 190 míst.

Militia III: praefectus alae quingenariae – asi 90 míst.

Militia IV: praefectus alae milliariae – asi 9 míst.

Může se říct, že v systému čtyř hodností bylo možno zaznamenat pouze několik jezdců, kteří by dosáhli všech stupňů. Asi 3% velitelů, kteří dokončili službu militia prima (I), mohlo mít šanci dosáhnout militia quarta (IV), protože z asi 300 míst zařazených do militiae prima bylo v militia quarta k dispozici pouze asi devět míst. Odhady doby, po kterou bylo nutné absolvovat jeden stupeň, kolísají od jednoho roku do tří až čtyř let.

V době císaře Claudia mohli zkušení vojáci po držení primipilus dosáhnout místa tribunů v kohortách vigiles (hasičů), praetoriae (prétoriánů) a městských oddílů (urbanae). Cursus honorum prominentních tribunů posádkou v Římě byl často korunován prokurátorským místem (státního zástupce) s různým civilním zaměřením. Procuratores císařových majetků a jeho rodiny v provinciích  (procuratorii patrimoni a rationes privatae), procuratores v provinciích, kteří měli na starosti finanční stránku svěřeného území, magistráti, sekretáři v císařských kancelářích (ab epistuli, libellis, memoria etc.), kteří byli zahrnuti do císařských míst. Počet civilních míst vzrůstal od 25 za Augusta do 178 za Septimia Severa a byl rozdělen do čtyřech „platebních tříd“:

  • sexagenarii – 60 000 ss / anno
  • centenarii – 100 000 ss / anno
  • ducenarii – 200 000 ss / anno
  • trecenarii – 300 000 ss / anno

Jednotlivé třídy měli také od dob Marka Aurelia odstupňované tituly:

  • procuratorvir egregius (znamená vynikající nebo znamenitý muž)
  • praefectus, od praefectus classis (námořní) po praefectus annonae (zásobování) – vir perfectissimus (znamená velevážený muž)
  • praefectus praetorio a praefectus vigilum (hasiči) od 3. stol. – vir ementissimus (znamená nejvýznamnější muž)

Praefectures praetorio, vigilum a Aegypti tvořily nejvyšší posty pro jezdecký stav (cursus honorum).

Jezdečtí prokurátoři vysokých a důležitých úřadů vytvořili tzv. Equestris nobilitas. Za císaře Elagabala (Heliogabala) byly vytvářeny seznamy senátorů a jezdců, císařská administrativa tedy zjevně pokračovala ve sledování členství v ordo equester v Severovské dynastii a zdá se, že počet jezdců s majetkem minimálně 400 000 sesterciů trochu poklesl. Přísné požadavky na členství v ordo equester znamenalo, že když byl jmenován do jezdeckého stavu (ne dědičného) mladý voják, byl to razantní a méně obvyklý postup v armádě. Mohl získat důstojnický post, který byl dříve omezený pouze pro jezdce. Dělo se tak především ve 3. stol. Tyto pozice, včetně velení pomocných kohort, auxiliari cohortsalae a pět ze šesti legionářských tribunů, jsou souhrnně známé jako militae equestres. Od uchazečů nebylo požadováno, aby sloužili ve všech čtyřech fázích cursus honorum, a drtivá většina důstojníků tak ani neučinila, zejména proto, že došlo k poklesu počet pozic dostupných na každé úrovni.

tribunus militum angusticlavius, někdy angustus clavus, pozice nazvaná podle tuniky z úzkým pruhem se dvěma úzkými svislými fialovými pruhy (clavi), na rozdíl od senátorského se širším pásem.Tunika se obvykle nosila pod togou s viditelným pruhem na pravé straně. Obr. 1 a 2

Zdroje:

Seutonius: Životopisy dvanácti císařů,

Tacitus: Letopisy

Campbell, J. B.: The Emperor and the Roman Army 31 BC-AD 235, 1984

Davenport, C.: Soldiers and Equestrian Rank in the Third Century AD

Devijver, H.: Equestrain Officers in the East,

Devijver, H.: The Equestrian Officers of the Roman Imperial Army, 1992

Klodziński, K.: Equestrain cursus honorum basing on the careers of two prominent officers of the Emperor Marcus Aurelius

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *