Collegia – profesní, náboženská a zájmová sdružení (1/4)

1. díl – Vznik, činnost a význam collegií

V mnoha knihách a pojednáních o římské říši i na mnoha archeologických místech se můžeme dočíst o collegiích, sdruženích nebo o spolcích. Co přesně taková sdružení znamenala, čím se zabývala a jak byla organizována? Collegium (nebo také Corpora) v antice znamená sdružení osob stejného zájmu nebo profese, přičemž základní rozdělení bylo následující:

a) civilní, profesní a obchodní sdružení 2. díl

b) náboženská sdružení 3. díl

c) zájmová sdružení a spolky 4. díl

Obecně byly kolegia zakládána na národnostním a náboženském principu, nikoli na základě společné ochrany, podpory nebo regulace pracovní činnosti svých členů. Neměly ani hierarchické členění, jaké známe například ze středověku a i proto nelze antická společenství nelze v žádném případě ztotožňovat se středověkými cechy.

Jedním z největším úspěchů římské říše byl fakt, že se jí podařilo vytvořit společenství na základě římského občanství, které překonalo místní úroveň. V této velkolepé společnosti však tisíce menších uspořádaných komunit (kolegií, spolků) ve městech, provinciích i v zemích, nadále poskytovaly svým členům sociální život. V technologických podmínkách charakterizujících impérium, se společenský život v převážné míře udržoval v místním prostředí. Protože mobilita byla podstatou vývoje zemí okolo Středozemního moře a římské říše, přístavy a velká města byla konfrontována s menšími nebo většími komunitami migrantů, rezidenty (katoikountes, consistentes) původem z jiných oblastí a projíždějícími obchodníky. Zahraniční komunity usilovaly o udržení své etnické či kulturní identity, zachování blízkých vazeb se svou domovinou, ale také se musely integrovat do místních komunit. Cestující obchodníci potřebovali spolehlivé místní kontakty a zastávky s možností opakování obchodních příležitostí. Hostitelské komunity musely najít způsoby jak uspokojit obojí, aniž by si odcizili místní populaci a dobrovolné sdružování v kolegiích a spolcích tento požadavek splňovalo stoprocentně.

Již za republiky existovaly spolky, nebo spíše politické kluby, které  se nazývaly sodalicia nebo compitalicia které se mnohdy projevovaly negativně a tím ovlivňovaly pohled na jejich činnost, neboť se často chovaly – moderně řečeno – jako lobbistické agentury a v některých městech se mohly prosadit proti místním elitám. Kolegia vznikla původně jako společenství (collegia compitalicia) na základě jednotlivých obvodů ve městech, kde na křižovatkách větších ulic stály kaple a kde správce (vicomagister) přinášel za všechny oběti.  Za republiky byly často využívány politiky jako nástroj špehování a zastrašování politických protivníků (Clodius Pulcher), proto byla collegia střídavě zakazována a znovu povolována, tím se rozlišovala na senátem zakázaná (collegia illicita) – zpočátku také křesťané a dvakrát zakázané rozhodnutím senátu (senatus consultum) kultovní sdružení Collegium Bacchus v r. 186 a 64 př. n. l.) a povolená (collegia legitima) obr. 1 – senát a obr. 2 – Curia Julia. Za raného císařství se situace trochu uklidnila, byl vydán zákon Lex Iulia de Colegiis, nicméně stále přetrvávalo nebezpečí, že collegia budou zneužívána, proto došlo k zřízení centrálního dohledu.

Největší rozvoj a zlatý věk kolegií a spolků nastal ve 2. stol. n. l. ruku v ruce s celkovým rozvojem římské říše za císařství, 3. stol. můžeme nazvat jako přechodové období, v němž se mnoha kolegiím snížila úroveň finančního zabezpečení, munera. Ve 4. stol. jsou kolegia již ne ve zcela nezávislé pozici. V pozdní antice více chránily své obchodní zájmy kvůli rostoucímu tlaku, který na ně kladli imperiální úředníci. Každé sdružení muselo mít povolení vydané buď senátem, nebo císařem a jednotlivá společenství se řídila vlastními stanovami a ve své podstatě všechna odpovídala stejnému modelu (Lex Iulia de collegiis). Sdružení byla obvykle multifunkční: všechna collegia byla vlastně náboženská společenství, všechna collegia se účastnila pohřbů svých členů a všechna podporovala vnitřní pospolitost.

Počet členů (collegiati) byl velmi rozdílný, od několika členů až po kolegia, která měla stovky členů s několika podskupinami. Vedení spolků bylo založeno, tak jako městská správa, na kolegialitě. Standardní titul předsedy spolku byl quinquennalis (volený na 5 let, z toho vychází i název), některá náboženská společenství  měla v čele předsedy volené jen na dva roky a collegia měla obvykle následující funkce: pokladník (arcarius, questor), písař nebo zapisovatel (scriba, tabularius) a posel (viator). Členové spolku byli velmi často propuštěnci (libertini), kteří nemohli být členy městských rad, ale kolegia jim dávala příležitost růstu ve společenské hierarchii, přičemž kolegia mohla vlastnit i otroky. Nebylo neobvyklé, že členové mohli být zapsáni v několika spolcích různých profesí. Velmi významný byl čestný titul patron (patronus – na obr. 3 – seznam členů spolku, na levém sloupci jsou uvedeni patroni), někdy byl patronem i senátor, který mohl pomoct při získání oprávnění činnosti v daném místě, pro jeho zvolení byla rozhodují kritéria zámožnost a společenský vliv.

Některé seznamy obchodních kolegií obsahují i ženská jména, což bylo neobvyklé v čistě mužské společnosti (např. zakázaná účast žen při krvavých obětech), zdá se, že pocházely ze stejné sociální třídy a podílely se na servisní činnosti collegia. Členové spolků se pravidelně scházeli při příležitosti svátků členů, nebo i náboženských oslav, her a některá mezi jiným poskytovali asistenci nemocným a slabým členům kolegií. Větší spolky disponovaly vlastními budovami, nazývanými scholae (obr. 4 – Schola del Traiano – Trajánova schola stavitelů lodí – Ostia Antica), jejichž součástí byly svatyně s oltáři, kde se také prováděly obětiny (obr. 5 – chrám collegium fabrum tignuarium s oltářem). Oslavy mohly být i veřejné, při nichž kolegia zdůrazňovala svůj význam tím, že měla v divadlech, amfiteatrech či stadionech rezervovaná místa.

Zdroje:

Plinius: Dopisy X,33-34

Meiggs, R.: Roman Ostia, 1973

Verboven K.: Resident aliens and translocal merchant collegia in Roman Empire

Bakker, J. Theo: Living and Working with the Gods, 1994

Van der Meer, B.: Ostia Speaks, Inscriptiones, Buildings, and Spaces in Rome´s Main Port, 2012

Bendlin A.: Associations, funerals, sociality and Roman Law.

Ürögdi G.: Tak žil starý Řím, 1968

Hlinovský P., Drbal V.: Ostia, přístav antického Říma. 2018

Patterson John R.: The collegia and the transormation of the towns of Italy in 2. AD

J. Kincl, V. Urfus : Římské právo, 1990

Obrázky:

1 -Cicero arraigns Catiline in the Senate. Painting by G. Maccari (1840-1919). Palazzo Madama, Rome. https://colosseumrometickets.com/curia-julia/

2 – Curia Iulia, Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Curia_Iulia.JPG

3 – Roman Guilds,

https://www.romanports.org/en/articles/ports-in-focus/563-the-collegium-the-roman-guild.html

4 – vlastní

5 – vlastní

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *