Collegia – profesní, náboženská a zájmová sdružení (4/4)

Ostatní spolky a sdružení

Významná společenství byly pohřební bratrstva, collegia funeratica nebo teniorum, ve kterých se zařizoval pohřeb a vše co s ním souviselo především členů v nich sdružených, proto se zřizovaly “fondy sociálního zabezpečení” na základě fixního měsíčního poplatku (funeraticium). Již v republikánské době se vyskytovaly, collegium anularium, restionum a tibicinum. Členy mohli být i otroci, pokud to jejich pán povolil. Pohřební spolky většinou slavily jednou dvakrát do roka na památku zemřelých bratrů, či kolegů. Říkalo se jim Dny růže a Dny fialové (Dios Rosae a Dios violae). Členové, kteří se zúčastnili pohřbu člena spolku, obdrželi ze společného fondu malou sumu, aby vyrovnali ztrátu dne. Přání vyhnout se hrůzám společné jámy po smrti a zajistit si malou vzpomínku, společně s touhou po asociaci s ostatními ve společenském životě byly dostatečným důvodem pro vznik takových kolegií. Mezi jejich administraci patřil i dohled nad nekropolemi (obr. 1) a místy v nich, která sloužila pro jejich columbaria (obr. 2). Pohřbů se také účastnily collegia hudebníků, specializovaných na pohřby. Podobně jako ve sdruženích profesních existovalo mnoho spolků na stejném základě. Například se mohou jmenovat následující spolky: collegium Aesculapi et Hygie, cultores Dianae et Antinoi (z města Lanuvium obr. 3), collegium salutare a jiné.

Z města Lavinium pochází nápis citující samotná slova vyhlášky senátu o tématu pohřebních spolků: „Je dovoleno těm, kteří si přejí měsíčně přispívat na pohřební výdaje, aby vytvořili sdružení.“

Ženy nebyly členy, protože měly zakázané zvířecí oběti, což byla nezbytná součást pohřebních praktik. V posledním uvedeném sdružení mohly být členy i otroci, což bylo poměrně výjimečné a propuštěnci (libertini) a to již neobvyklé nebylo. Úředníci měli svá společenství decuriae apparitorum (montani, vicani).

V celé Itálii a v provinciích západní části říše byly spolky mládeže, collegia iuvenum (obr.4), jejich členy byli mladí muži. Spolky měly vlastní vedení a pořádaly různé přehlídky a slavnosti, lusus iuvenalis. Tak jako ostatní collegia měli tyto spolky své kvéstory a kurátory.

Zvláštní kolegia byly tzv. collegia domestica vytvořená pánem domu ze služebníků a pomocníků nebo zaměstnanců v domech bohatých Římanů. V císařských domácnostech byly specializované collegia podle povinností v větších domech (ostiarii, dveřníci; structores, zedníci; dohled v lázních, unctores atd.). Míra rozšíření spolků a sdružení byla tak velká, že dokonce tělesná stráž císaře, corporis custodes (obr. 5) byla sdružena v collegium Germanorum, obsahující jedince z germánských kmenů (Suetonius).

Zdroje:

Borda, M.: I Collegia funeratica, Bulletino Paulus 2.0

Denzey, N.: The Bone Gatherers

Verboven, K.: Ancient Economy, Roman Myth and Religion, Oxford Classical Dictionery

Paul Erdkamp: The Cambridge Companion to Ancient Roma (Yinyu Liu)

Meiggs R.: Roman Ostia

Obrazová část:

1 – vlastní foto

2 – vlastní foto

3 – CIL 14.2112, EDR078891

4 – Collegium iuvenum – http://lupa.at/5768/photos/1

5 – Corporis custodes – https://weaponsandwarfare.com/2015/09/15/germani-corporis-custodes/

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *