Statečný, ale marný boj Numantie

Numantie (španělsky Numancia) má podobné výsadní postavení ve španělské historii, jako například Masada v Izraeli (obr. 1). Město (oppidum – obr. 2) Keltiberů, přesněji řečeno Arevaků, leželo 7 km od současného města Soria na kopci zvaném Cerro de la Muela (obr. 3) a stalo se součástí první (181-179 př. n. l.), druhé (154-151 př. n. l.) a třetí (143-133 př. n. l.) keltiberské války. Keltiberové představovali volné spojenectví keltských kmenů v Hispánii a bojovali proti Římanům. Právě třetí válka bývá nazývána také Numantinská válka.  

První konflikt s Římem nastal již v roce 153 př. n. l. Příčinou bylo poskytnutí azylu uprchlíkům, kteří byli příslušníky dalšího keltského kmene Belii z města Segeda. Jejich vůdce Carus porazil konzula Quinta Fulvia Nobiliora, ale vzápětí padl při pronásledování. Poté Římané oblehli Numantii, velmi dobře opevněnou a umístěnou u řeky, ale díky nepříznivému počasí v zimních měsících byli neúspěšní i když konzul měl k dipozici 30 000 mužů. Římský konzul měl k dispozici slony, kteří v prvním okamžiku vyděsili Numantince,  ale po zranění jednoho zvířete nadělali paseku i v římských řadách. Nobillior byl následující rok nahrazen v konzulském úřadě Markem Claudiem Marcellem, který se odebral se do Hispánie v roce 152 př. n .l. (tábor již měl 8 500 vojáků, převážně pěšího vojska).

V roce 151 př. n. l. odmítl senát návrh na mír, požadoval deditio a poslal do Hispánie konzula Licinia Luculla, jenž se věnoval především boji s Lusitany (válka s Viriathem). Lucullus měl dost velké potíže s náborem vojska, tentokrát se mladým mužům do války nechtělo. A další svízelná situace nastala i s určením legátů, údajně mnoho mladých senátorů předstíralo nemoc, aby zakryli svou zbabělost. Numantijce musela zatvrdit i brutalita praetora Servia Sulpicia Galby, který v Hispánii jednal dost podle. Vyslance Lusitanové, kteří přišli jednat o míru, podvedl; slíbil jim pozemky a poté nechal Lusitany rozdělit do třech skupin na tři různá místa a odevzdat zbraně. Všechny tři skupiny jeho vojáci zmasakrovali, jen málo se jich zachránilo a ty znovu vedl do ozbrojeného boje Viriathus. V Římě byl z tohoto jednání S. Sulpicius Galba obviněn a ač dobrý rétor, neměl na obvinění co říct. Místo toho spoléhal na úplatkářství a dokonce k soudu přivedl své děti. S prosbou o milosrdenství byl osvobozen. To muselo skutečně na obyvatele Numantie dost negativně zapůsobit. Dalším velitelem, který se pokusil Numantii pokořit byl Caecilius Metellus v roce 143 př. n. l. Jeho nástupce  S 32 000 vojáky, zvítězil sice na otevřené planině proti celému kmenu Arevaků, ale byl nahrazen Quintem Pompeiem v roce 141 př. n. l.

V roce 143 obnovili Keltiberové nepřátelství pod dojmem brutality některých Římanů a úspěchů Viriatha v Lusitanii. Že byli Arevakové (obr. 4) těžkým soupeřem poznali Římané v roce 137 př. n. l., kdy se Hostiliovi Mancinovi nevedlo lépe*, zatímco obléhal Numantii se rozšířily zvěsti, že se blíží obléhaným posila, zpanikařil, byl obklíčen Keltibery a přislíbil Numantii výhodnou dohodu (foedus). Smlouva, jako ponižující, v senátu neprošla, navíc se senát rozhodl vydat nahého a svázaného Hostilia Mancina Numantincům, ti jej však nepřijali. Do Hispánie byl vyslán Aemilius Lepidus, který dopadl stejně, Římané trpěli nedostatkem jídla a nakonec, když zanechali před Numantií nemocné a zraněné, ustoupili z dosahu obránců. Výsledkem bylo odvolání Lepida.

Senát nakonec vyslal konzula Publia Cornelia Scipia Aemiliana Africana**(obr. 5), který zničil Kartágo, čili člověk s průpravou v dobývání a ničení měst. Ten se vyhýbal přímému kontaktu s obránci, snažil se je vyhladovět a vybudoval circumvallation, obkličovací val. Zbavil se všeho a všech, kteří nějakým způsobem demoralizovali armádu, obchodníky, nevěstky, haruspiky, omezil i počet otroků (lixae). Vojsko bylo obrovské a z velké části zkušené, které tvořily i oddíly z některých měst a dobrovolníci jeho přátel, klientský oddíl („oddíl přátel“), celkově okolo 60 000 mužů bylo rozmístěno do dvou táborů a sedmi pevností (obr 6). Scipio šel všem příkladem, neustále cvičil vojsko a tlak vůči městu narůstal. Sklidil obilí široko daleko, odrazil útok kmene Vakkajů, kteří dodávali potraviny do obléhaného města a zpustošil jejich území. Numantii nepomohla pomoc od sousedních měst, ani výpady z města (obr. 7), kterými chtěli prorazit dvojitý kruh kolem svého města v délce více jak osmi kilometrů a tvořený příkopem a valem, vyztužený 30 m věžemi. Na věžích umístil ballistae a katapulty. 20 000 mužů ponechal jako mobilní zálohu, která se přesunovala do sektorů, která byly právě napadeny Numantinci.  Nakonec, když se zvyšoval hlad, poslali vyslance za Scipionem. Ten požadoval pouze deditio, absolutní podřízenost a to město odmítlo. Hlad byl děsivý, proto začali vařit kůže a žvýkali je. Nejstrašnější byl výskyt kanibalismu, to již byli obránci se silami na dně, znovu tedy zašli za Scipionem s prosbou o mír, ten jim poručil, aby hned odnesli zbraně na určené místo a o den později se shromáždili na jiném místě, oni však termín o den posunuli a prohlásili, že mnozí si ještě chtějí užít svobody a sami si vzít život. Tak velká láska byla láska ke svobodě a statečnosti v malém barbarském městě.

Část obránců, ti kteří chtěli zemřít, se navzájem pozabíjeli, zbytek  se  v zuboženém stavu vzdal. Scipio z nich vybral 50 lidí do triumfu, ostatní prodal a město v roce 133 př. n. l. Srovnal se zemí (obr. 8). Tím se v podstatě ukončil odpor kmenů v Hispánii. Scipio zničil Kartágo z rozhodnutí senátu, protože bylo veliké a rovněž jeho říše; Numantii, malé město s hrstkou lidí, zničil z vlastního rozhodnutí . Nikdo neví proč.

Statečnost Numantijských byla ohromující a tak i Appiános napsal:

            „Rozhodl jsem se vyprávět o Numantijcích, když jsem viděl, jak jich bylo málo, co vydrželi , co vykonali a jak dlouho odolávali“

Rovněž Annius Florus se poklonil statečnosti Numantijců:

            „Vzdávám poctu statečné Numantii, protože podle mého názoru dosáhla, vzdor své tragédii, nejvyššího stupně blaženosti. Přijala pod svou ochranu spojence a odolávala vlastními silami tak dlouho národu majícímu k dispozici všechno na světě.“

* –  v roce 137 byl účastníkem tažení a obléhání Tiberius Sempronius Gracchus jako quaestor pomáhal sepsat smlouvu, která však v Římě nenalezla pochopení, spíše pobouřila.

** – v roce 134 se zúčasnili  tažení Scipiona Aemiliana, mimo jiných:

Gaius Gracchus jako švagr Scipiona Africana, mladý Gaius Marius, budoucí římský vojevůdce a politik a mladý Jugurtha, budoucí král africké Numidie.

Prameny:

Appiános: Zrod římského impéria, Kniha hispánská, 1986

Lucius Annius Florus: Epitome II, 18, 2013

Eutropius: Stručný přehled římských dějin od založení města, 2008

Gaius Sallustius Crispus: Catilinovo spiknutí, válka s Jugurtou, 1988

Titus Livius: LV, XL, XLIII

Plútarchos: Dějiny slavných Řeků a Římanů I, 2006

Zdroje:

A. Goldsworthy: Ve jménu Říma, 2009

Christ K.: Krize a zánik římské republiky, 2010

http://penelope.uchicago.edu/

Obrázky:

1 – Obležení Numantie https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Numancia_Alejo_Vera_Estaca_1881.jpg

2 – Oppidum https://www.numanciamultimedia.com/en/chapter-1/Numantia-Historical-City-and-Symbol-of-Resistance/2

3 – Rekonstrukce https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Numancia.jpg

4 – Iberský bojovník, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Guerrer_Iber_-_MPV.jpg

5 – Scipio Africanus ml. Podle Coarelliho https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bronze_statue_of_a_Hellenistic_prince,_1st_half_of_2nd_century_BC,_found_on_the_Quirinal_in_Rome,_Palazzo_Massimo_alle_Terme,_Rome_(31479801364).jpg

6 – Scipio ukazuje Mariovi obléhající vojsko https://www.warhistoryonline.com/ancient-history/siege-numantia-scipio-shows-young-marius-run-legion.html

7 – Zbraně Iberů  https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Guerrero_ibero_del_siglo_III_a._C_(2).jpg

8 – Zbytky Numantie https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Esquina_en_Numancia.jpg

Velmi dobré video o Numantii – http://conmemoracionnumantia.es