Otrok nebo král ? Eunovo povstání na Sicílii v roce 136 (135) př. n. l.

V literatuře je první, skutečně velké, povstání zahrnuto do celkového rámce označovaného jako první válka s otroky. První zmínky o vzpourách otroků jsou již od roku 199 př. n. l. přímo na území Itálie a přes poměrně rozsáhlejší povstání v roce 180 př. n. l., se dostaneme ke skutečné explozi vzpoury otroků. Odehrála se na území Sicílie (obr. 1), která byla přeplněná otroky, pracujícími na latifundiích velkých římských boháčů a postupně se rozšiřovala, až dosáhl počet zúčastněných minimálně 70 000 otroků. Sicílie byla obilnicí Říma a pěstování pšenice bylo náročné na množství pracovní síly, proto bylo na ostrově až jedna třetina otroků, kterým byla vypalována znamení, často byli svázáni i při práci, na noc je zavíraly do podzemních kobek, známých jako ergastula a velmi často byli za sebemenší přečiny krutě biti. O něco lépe se měli otroci v domácnostech (obr. 2), ale největší sílu z pohledu povstání měli pastevci, kteří dohlíželi na dobytek, byli doprovázení napůl divokými psy, kteří byli zvyklí na syrové maso. Pastevci byli nuceni svými pány se sami postarat o jídlo i oblečení. Díky chamtivosti pánů se tak navzájem přepadávali a loupili.

Hlavní postavou budoucího povstání byl Eunus (sám se poté nazýval Antiochus, podle Antiocha Velikého (222-187 př. n. l.) pocházející ze syrské Apamei, otrok v domácnosti Antigena, bohatého Římana (obr. 3). Měl pověst proroka, věštce a svá vystoupení s prvky extáze dokázal svými triky ještě umocnit ořechem s uhlíky, který si vkládal do úst a při prudším vydechování vycházel z jeho úst plamen a přitom mával divoce rukama na počest syrské bohyně *. Pro otroky, kteří se potají scházeli, byla jeho vystoupení znamením o nadpřirozených schopnostech. Lavinu spustila lakotnost, nelidskost, krutost a arogantnost bohatého latifundisty ve městě Enna, Damophila a jeho manželky Megallis, která s ním předháněla v trestání otroků. Otroci se zeptali Euna, zda je správné je zabít a zda je povede; když od něj dostali kladnou odpověď, vydalo se 400 otroků do Enny, ve středu ostrova (obr. 4), kde se k nim připojili další otroci a zabili Damophila i jeho manželku, i když se konalo schromáždění nebo alespoň něco, co se tomu podobalo a kde se marně snažil Damophil přesvědčit otroky, aby upustili od násilností. Otroci ušetřili pouze jejich dcery, které se chovaly k otrokům se soucitem.

Téměř současně vypuklo další povstání na jihu Sicílie pod vedením Kleóna, původem z Kilikie a několika stovek můžů, jimž se podařilo obsadit velké město Akragas (dnešní Agrigento obr. 5). Kleón byl zřejmě jeden z pastevců a i když mu nebylo cizí násilí, rozumně se dohodl s Eunem a byl určen jako vojenský velitel, přičemž Eunus se nechal korunovat jako král (obr. 6). Do týdne bylo vyzbrojeno 6 000 mužů vyzbrojených sekyrami, oštěpy, dýkami a řady stále rostly, v krátké době vojsko čítalo 20 000 mužů. Hned zpočátku porazili římského praetora LuciaPlautiaHypsaea. Postupně porazili další tři praetory v čele legií, obsadili Tauromenium (dnes Taormina), Morgantinu (blízko Enny) a Leontinoi (dnešní Lentini), dokonce obléhali Syrakusy. Ze strany Říma byly poslány posily s praetory a dokonce konzulem Fulviem Flaccem, tak moc stála Řím válka na ostrově. Až v roce 133 př. n. l., kdy přijel na ostrov konzul L. Calpurnius Piso Frugi, někdy nazývaný Censorinus v čele dvou plných legií, se sice karta začala obracet, ale až po pěti měsících. Dobyl Morgantinu a nechal ukřižovat 8 000 otroků, po obležení ovládl buď on nebo jeho nástupce město Ennu **. Tauromenium bylo vyhladověno v pravém slova smyslu, kde snad docházelo i ke kanibalství (obr. 7). V bojích pokračoval Publius Rupilius a v roce 132 př. n. l. bylo povstání zcela potlačeno. Velká část otroků byla zbita a shozena z příkré skály, na které stojí Enna. Eunus byl dopraven do Morgantiny (obr. 8), kde byl držen v kleci tak dlouho, dokud se tělo nerozpadlo.

Zajímavostí rozhodně je, že otroci nijak neusilovali o zrušení otroctví, neměli nic proti této instituci, násilně protestovali proti zotročení sebe sama. Eunovo povstání však sloužilo jako inspirace, vzpoury se uskutečnily na Délu nebo také v Minturnae v Laziu. Následky vzpoury byly zrovna tak hrozné, jako revolta sama. Podle Strabóna, geografa, zůstalo okolí Enny vylidněné 80 až 100 let po ukončení bojů. Byl zaveden zákoník lex Rupilia ***.

Druhá vzpoura na Sicílii vedená Salviem Tryphonem (obr. 9) v roce 104 př. n. l., který se spojil, tak jako v prvé válce, s druhým vůdcem otroků Athenionem z Kilikie, který se také prohlásil králem. Byli rovněž úspěšní v boji s římskou armádou a dokonce dobyli Serviliův a Lucullův tábor. Porazil je teprve Manius Aquilius ****. V době, kdy byl propraetorem Publius Licinius Nerva a uprostřed válek s Cimbry.

A daleko větší problém přišel se Spartakem a i když jakkoli početná povstání otroků nemohla při své izolovanosti existenci impéria přímo ohrozit. Neznamená to však , že by vzpoury otroků vůbec nedotkly vývoje událostí. Lze je označit za jeden z nebezpečných destabilizačních prvků, který prohluboval krizi republiky a měl vliv o na přechod k císařství.

Poznámky:

* syrská bohyně, tím je míněna syrská Atargatis (podobně také Kybelé – Velká Matka bohů), jejíž kněží se při slavnostech kastrovali.

** okolo Enny bylo vykopáno asi 30 praků označených jeho jménem

*** lex Rupilia byl vyhlášen za konzulátem P. Rupilia a P. Popilia Lenata v roce 132 př.n. l. Zrodilo se z naléhavé potřeby zavést správní reformu provincie Sicílie po násilných a krvavých povstáních, která otřásla ostrovem po první válce s otroky.

**** Manius Aquilius, římský velitel, který hrál klíčovou roli během bitvy u Aqua Sextiae, kde překvapil Teutony útokem zezadu. Za války s Mithridatem byl poražen a zajat Mithridatem VI, který jej nechal popravit nalitím roztaveného zlata do krku.

Prameny:

A. Florus: Epitoma II

Titus Livius VII

Appiános: Zrod římského impéria, 1986

Diodorus Siculus: Historical library 23 (www.the-romans.eu)

M. Dash: King, magician, general ….slave, 2016

J. Burian: Římské impérium, vrchol a proměny antické civilizace, 1994

V. Zamarovský: Dějiny psané Římem, 1967

wikipedia: lex Rupilia

Encyclopedia Britannica: Atargatis

Obrazová část:

1 – Mapa, http://www.bestofsicily.com/localities.htm 2 – Otroci, https://www.midiaresearch.com/blog/what-spotify-can-learn-from-the-roman-slave-trade